mouvin 03.05.2010

Informace

Slovo úvodem

Hygiena a epidemiologie patří k základním lékařským oborům se zaměřením zejména na primární prevenci v ochraně zdraví populace i jedince. Patří sem i ekologické aspekty zdraví člověka získávající v současnosti stále větší popularitu.
Hygiena a epidemiologie vyrůstaly od starověku z empirie, ale již déle než 100 let sdílejí stejná pravidla jako ostatní přírodní vědy. V původní podobě se obor zabývá všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví a duševní pohodu člověka. Z hlediska osobního je to kvalita vody a ostatních nápojů, potravin a stravování, práce a tělesná námaha vůbec, osobní návyky a zlozvyky a duševní zdraví. Z hlediska veřejného se okruh zájmů týká klimatických podmínek, kvality ovzduší, půdy, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů a lékařských znalostí o výskytu a o prevenci chorob.
Cílem hygieny a epidemiologie je v našich konkrétních společenských podmínkách především pozitivně ovlivnit kvalitu života člověka.
Hygiena spolu s epidemiologií představují základní pilíře preventivního lékařství. Na rozdíl od třetí nepostradatelné složky preventivní medicíny - sociálního lékařství, silně akcentujícího morální, etické a organizační aspekty zdravotnictví, hygiena a epidemiologie vyrůstaly od starověku z empirie a již déle než století tyto oba obory sdílejí stejná pravidla jako ostatní přírodní vědy. Z tisícileté empirie před érou moderní vědy byla např. odvozena některá správná protiepidemická opatření.
Hygiena je věda o uchování zdraví. V původní podobě se obor zabývá všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví i duševní pohodu člověka. Z hlediska osobního je to pak kvalita vody a ostatních nápojů, potravin a stravování, oblečení, práce a tělesná námaha vůbec, spánek, čistota těla, zlozvyky jako užívání tabáku, narkotik atd., a duševní zdraví. Z hlediska veřejného se okruh zájmů oboru týká klimatických podmínek, půdy, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a o prevenci chorob až po pohřbívání zemřelých.
Bezprostřední sepětí hygienické teorie a praxe se zdravotním stavem obyvatelstva se v původní podobě zachovalo pouze u infekčních nemocí a trvá v později samostatné epidemiologii jejíž pozoruhodná cesta k dnešní neinfekční epidemiologii je dostatečně známa.
Naše hygienická škola navázala na tradiční německou hygienu vyrůstající z bakteriologie a obohatila ji o experimentální hledisko např. v oblasti zajištění vyhovující kvality pitné vody (Kabrhelův index) a později o hlediska patofyziologická, která lze demonstrovat na sérii prací Teisingera, vedoucích již v polovině třicátých let k vybudování základů dnešního systému biologických expozičních testů či biomarkerů expozice škodlivinám v pracovním prostředí. V době několika málo let po poslední londýnské smogové epizodě, kdy jako nejspolehlivější zdravotnický parametr byla registrována úmrtnost, se Kapalín se Symonem snažili demonstrovat nepříznivé působení prostředí na změnách růstových a hematologických parametrů exponovaných dětí a rozvíjeli tak využití podstatně jemnějších ukazatelů zdravotního stavu.
Pro rozvoj epidemiologie mělo u nás velký význam založení Státního zdravotního ústavu v Praze v roce 1925. Pracovníci ústavu získávali své zkušenosti zeména v USA. Vznikla škola moderní epidemiologie, z jejích představitelů je nutno zmínit alespoň Rašku, který dlouhodobě vedl divizi přenosných nemocí SZO v Ženevě a byl jedním z iniciátorů projektu eradikace varioly. Po válce naši přední odborníci prošli kurzy epidemiologie na London School of Tropical Medicine, se kterou dosud řada našich pracovišť udržuje živé pracovní kontakty.
Cílem primární prevence je potlačit příčiny nemocí, snížit jejich výskyt, a tím zlepšit délku a zejména kvalitu života. Součástmi primární prevence jsou ochrana a podpora zdraví. Ochranou zdraví se má dosáhnout toho, aby z žádné lidské aktivity nevznikla nepřijatelná zdravotní rizika.
Smysl přípravy našich studentů na státní závěrečnou zkoušku z hygieny a epidemiologie vidíme v pochopení principu základů a smyslu prolínání primární prevence lékařskou praxí. Jde také o pochopení užitečnosti včasného hlášení o výskytu infekční nemoci pro jejich pružnou surveillance, hlášení o výskytu zhoubného novotvaru pro smysluplné vedení národního onkologického registru a zejména nezbytnosti a významu osobní účasti lékaře jak při zajišťování programů primární prevence tak v jejich osobním styku s jejich pacienty, tedy v rámci sekundární prevence. Kvalifikované rady, týkající se životního stylu, pracovních rizik a zdravotních rizik zlozvyků s přihlédnutím k reálné zdravotní i sociální situaci v rodině, mohou významně přispět k formování profilu kompetentního, žádoucího typu rodinného lékaře.
V současnosti usilujeme o moderní koncepci jak výuky, tak výzkumných aktivit našeho ústavu, uvedených níže podrobněji, včetně citací nejvýznamnějších publikací na nichž se podíleli pracovníci ústavu. Jedná se o biologický monitoring a hodnocení zdravotních rizik expozice člověka škodlivinám v prostředí se zaměřením na toxické kovy, polyhalogenované uhlovodíky a rychle rostoucí problematiku zdravotních aspektů expozice imisím z automobilové dopravy. Předmětem našeho zájmu je také problematika vnitřního prostředí budov včetně stále aktuální problematiky kouření jako jednoho z významných rizikových faktorů v oblasti životního stylu. Snažíme se rozvíjet epidemiologii zhoubných novotvarů, etické aspekty epidemiologie prostředí.
Dále usilujeme, tak jako všechny ústavy pracující na poli primární prevence o vzájemně prospěšnou spolupráci také na mezinárodním poli (WHO, IPCS, CCMS/NATO a další). Naší strategickou naději vidíme v tom, že trvale rostoucí náklady na léčení nemocných dříve či později povedou k postupnému pochopení významu primární prevence a reálnému prosazení jejích zásad do zdravotnické praxe.
Dnes je třeba přizpůsobit primární prevenci nemocí rozsáhlým společenským a ekonomickým změnám, kterými procházíme. Mnohé už bylo vykonáno, naléhavě nutné však je podporovat komplexně chápanou primární prevenci a předejít hrozícímu kolapsu v prevenci infekcí.

Hygienický ústav Lékařské fakulty UK- dnešní Ústavu hygieny a epidemiologie 1.LF UK. založil ve školním roce 1897/98 žák Maxe von Pettenkofera a Roberta Kocha, Gustav Kabrhel, který tento ústav vedl do roku 1928. Jeho nástupci byli Josef Čančík (1928-1957), Miloš Kredba (1957-1965), Pavel Macúch (1965-1983) a Otakar Klein (1983-1990). Každý z přednostů ústavu svým způsobem významně ovlivnil jeho zaměření, odborný profil ovlivněný přirozeně společenskými potřebami a možnostmi příslušného období nezřídka poznamenaného politickými zvraty.
Ústav hygieny byl ve školním roce 1992/93 sloučen s oddělením epidemiologie v nynější Ústav hygieny a epidemiologie. Jeho stěžejní aktivitou je výuka hygieny a epidemiologie zaměřená na principy a metody studia vlivu nepříznivých faktorů na zdraví populace, výskyt nemocí v populaci a faktorů determinujících jejich rozšíření a možnosti jejich prevence.
Současné institucionální spojení hygieny a epidemiologie, jejich výuky i příslušné státní závěrečné zkoušky je výsledkem racionálních, integračních snah v oblasti výuky a výchovy lékařského dorostu pro příští tisíciletí na naší fakultě.

Vědeckým zaměřením ústavu jsou metody sledování zdravotního stavu a míry zdravotního rizika populace ve vztahu k expozici škodlivinám v prostředí a nevhodnému životnímu stylu. Předmětem studia je biologický monitoring a genotoxické účinky toxických látek, epidemiologie zhoubných nádorů a kvalita vnitřního prostředí budov. Hygiena zdravotnických zařízení je zaměřena na problémy nozokomiálních nákaz, epidemiologické aspekty mikrobiální rezistence na chemoterapeutika, pracovní podmínky zdravotníků a problematiku neinfekčního hospitalismu.

počet zobrazení: 5105 poslední aktualizace: mouvin, 03.05.2010
Hodnocení: (hodnotili 4 uživatelé) Kliknutím na tento odkaz upozorníte autora, že jeho článek už zřejmě není aktuální.